Holovousy

Řadu dní odkládám napsání tohoto dopisu, protože mám pocit, že k vyjádření mých báječných zážitků slova nestačí. Ale jak jinak Vám vše sdělit než na papíře, když už jsme opět tak daleko? Mám před sebou dopis, který jsem Vám psala již před rokem, když chodovičtí odjeli ze Sgurgoly a nastalo tu ticho a prázdno…..a je to opět tady! Tentokrát se to ale všechno vynásobilo a to ticho a prázdno je mnohem větši, dojímavější, tesknější, ale zároveň i radostnější a bohatší. Takovouto míchanici pocitů jsem dlouho nezažila, a jak dny utíkají, tak vidím, že nejsem sama. Po Sgurgole se rozlétla zpráva o našem báječném pobytu v Čechách a nadšení dětí a učitelek se přeneslo na všechny ostatní. V myšlenkách se vracím zpět o několik měsíců, kdy se učitelka Tiziana obrátila na rodiče s dotazem, kdo pojede v květnu do Čech za dětmi do Chodovic a Holovous. Negativní odpověď ze strany většiny rodičů nás moc zklamala a výhled na cestu za Vámi se vzdaloval. Věděla jsem, že to nebude jednoduché, a tak jsem si řekla, že to nevzdáme a zkusíme prolomit strach z neznáma a změnit odmítavý postoj pesimistických a pochybujících dospěláků. Nakonec se utvořila skupina dětí, jejichž rodiče podpořili naši snahu a plně nám důvěřovali, přestože měli plno obav. Postupem času rostlo nadšení a těšení, všichni plánovali, ptali se, radili, sháněli. Původní odmítavci se k naší snaze přidali, ale ostražitě ověřovali, zkoumali a hodnotili. Nadšení dětí nám dodávalo energii a chuť vše vyřešit. Už jsme nemohli couvnout, nemohli jsme je zklamat. Starosti se zajištěním zájezdu přinesly i horké chvilky, stres, probděné noci, slzy, trýznivé pochybnosti, ale dnes můžeme říci, že to stálo za to!!! Skutečnost předčila všechna naše očekávání. Mnozí z Vás byli svědky těch nesmírně krásných dní, spontánních dětských přátelství, báječných výletů, užaslých pohledů, neuvěřitelných společných večerů, kdy v písničkách roztály jazykové bariéry a Rosůlkova hruškovice mizela v hrdlech vinařů záhadným způsobem. Všichni plnými doušky napájeli své smysly tou družnou atmosférou, naše duše tančily ve společném reji radosti a štěstí, nepěvci zpívali, stydlíni se objímali, dámičky turistily, škarohlídi vtipkovali, ďoubalíci se nacpávali. Těžko se nám vrací do starých kolejí, každé ráno si říkám, že ty společné snídaně byly nepřekonatelné. Občas se na ulici potkám s lidmi, co se z vyprávění dozvěděli o naší cestě do Chodovic a Holovous. Se zájmem mne zastaví a vyptávají se. A co pak samotné děti! Po příjezdu domů nevěděly co dělat, cítily se opuštěné a ztracené, nemohly uvěřit, že to všechno tak rychle uteklo. Ještě dnes vidím ty jejich šťastné tvářičky, co nás provázely na každém kroku během našeho pobytu u Vás. A ještě dnes slyším vzlykání, když po odjezdu z Chodovic brečely až za Mladou Boleslav a nebylo možné je utišit. Celý týden se autobus plnil jejich zpěvem, smíchem, tleskáním a radostným výskotem, kde sedí Čech a kde Ital nebylo v tom šveholení možné rozeznat. Mávnutím kouzelného proutku se autobus ve chvílích loučení proměnil v místo plné pláče, stesku, dojetí a smutku. Jejich smích byl pro nás odměnou a jejich pláč byl pro nás důkazem toho, jak moc se jim u Vás líbilo. Zní to podivně, ale vidět je uplakané mne potěšilo. Kdyby se jim v Chodovicích nelíbilo, tak by odjížděly s veselou, no ne? Hudba a zpěv nás provázely během celého našeho pobytu a mnohé písničky zůstanou jako symbol tohoto přátelství. S úsměvem na tváři vzpomínáme na bezva výlety, které nám ředitelka školy Zuzka Slezáková naplánovala. S vděčností vzpomínáme na ochotu Vašich učitelek a nevyčerpatelnou energii kuchařek. Se seběhlými slinami vzpomínáme na vynikající sladkosti připravené maminkami a na deštivé grilování za asistence tatínků. Všichni členové naší výpravy u Vás zdomácněli a po návratu do Sgurgoly si připadali jako cizinci. Věřte mi, ne všichni mají to štěstí se potkat, porozumět si, vzájemně se pobavit a dlouho na sebe vzpomínat. A nám se to podařilo !!!! Tisíceré díky Vám všem! A brzy zase na viděnou. Vaše Olga Kozárová